O dobrovolnictví jsem uvažovala už před nástupem do penze, takže když jsem v Tučňáku našla odkaz neváhala jsem. A jsem šťastná za tu příležitost danou mě – bez vlastních vnoučat – např. objevovat nové knížky při vybírání vhodné četby aby se bavily děti i já. Každý školkový rok je zážitkem poznávat novou třídu předškoláků, setkávat se s nimi týden co týden, sledovat jak rostou (fyzicky) i jak jsou chytřejší a dovednější např. při akcích k Mikuláši, k Vánocům či konci školkového roku. Asi nejméně očekávaný efekt a o to povznášející zážitek je že na ulici potkávám tyto děti jako školáky, kteří se ke mě hlásí jako ke čtecí babičce!

Jsem za tyto zážitky vděčná neboť toto dobrovolnictví není jen o čtení ale i o komunikaci s dětmi, o příležitosti jim povědět něco víc než je v knížce, nebo třeba jen si s nimi povídat nad obrázky. Také dílny byly každá zážitkem sama o sobě, a rovněž setkávání seniorů, zábavně koncipované ale věcné a sdílející. Můj vděk a radost z dobrovolnictví míří proto hlavně k andělům, kteří se prostřednictvím neziskovky mj. starají abychom my dříve narození byli obohacováni podněty v seniorském věku dosud nepoznanými a neočekávanými (za mě) s možností aktivně se zapojit do veřejného života.

30. srpna 2020